Velký TEST systému přenosu digitálního obrazu  OCCUSYNC AIR UNIT - Část 2. Instalace

Velký TEST systému přenosu digitálního obrazu OCCUSYNC AIR UNIT - Část 2. Instalace

Velký TEST
systému přenosu digitálního obrazu
OCCUSYNC AIR UNIT
Digitální kladivo na analogové čarodějnice

Část 2. Instalace


První část ZDE

DJI Ocusync Air Unit, novinka na trhu, která nemůže žádného nadšence pro FPV létání nechat chladným. Společnost DJI nám slibuje stejné zážitky, jako mají k dispozici majitelé Maviců a Phantomů a další fotografické a filmařské havěti, která nám adrenalinovým pilotům sportovních dronů vůbec nic neříká. Protože FPV pilot se nechce z výšky „kochat“ krajinkou nebo trápit svoji rodinu dlouhými večery prohlížením leteckých fotek z poslední dovolené. FPV pilot se chce řítit krajinou mezi stromy
a brankami nejrychleji co to jen jde a v případě, že ho nějaký ten strom nebo brána zastaví, rychle vyměnit vrtule a pokračovat dále.

V této druhé části naší recenze se budu věnovat instalaci letové jednotky systému DJI Ocusync Air Unit do rámu „závodního dronu“. Nebudu vás zatěžovat technickými informacemi a teoretickými radami, které již na internetu, ať už v podobě youtube příspěvků nebo recenzí, byly publikovány mraky. Popíšu Vám, můj postup instalace a osobní zkušenosti z provozu.

 

Instalace „out of box“ ano či ne?

Hned na začátek musím konstatovat, že jednotka, tak jak je dnes dodávána na trh, je „out of box“ praktický neinstalovatelná do běžně používaných rámu. Jedná se o její rozměry, které nekorespondují s rozměry běžně používaných větších freestyle rámů (Martin II, Lumenier QAV-R, RC Impulse ALIEN a další).

Digitální technologie, tak jak je dnes přinášená na trh má bohužel oproti analogovým systémům znatelně větší rozměry. I přes tyto rozměry se však mohli u DJI inspirovat třeba u konkurenčního systému AMIMON Prosight, který je do větších rámů možné s menšími obtížemi instalovat bez jakýchkoliv úprav.

Z výše popsaných důvodů máte dvě cesty, jak se s tímto problémem vypořádat. Můžete instalovat systém tak jak je na vnější část rámu, kde ovšem při jakémkoliv pádu, kterých není nikdy málo, riskujete poškození nebo dokonce zničení jednotky, jejíž cena není malá.  Už ani nemluvím o estetickém aspektu, který můžete posoudit sami na obrázku č. 1.

 



 Obrázek 1 – Instalace DJI OCUSYNC Air Unit bez úprav


Druhá varianta
je přizpůsobit jednotku co nejvíce konstrukci vybraného rámu. Cíl je jasný. Dostat jednotku do rámu tak aby byla maximálně chráněna před poškozením, stejně jak jsme zvyklí u ostatní použité elektroniky. Jistě už začínáte tušit, jaké to sebou nese úskalí. Ano, mluvím tady o riziku ztráty záruky na letovou jednotku. Na druhou stranu, k čemu Vám bude záruka, když jednotku rozbijete o první strom.

Kdo si myslí, že jsem zvolil druhou možnost, vyhrává „bludišťáka“. Šel jsem do rizika případné ztráty záruky za cenu větší ochrany letové jednotky před poškozením.

 

Jak na to? Výběr rámu

Jednotka je umístěná v masivním hliníkovém pouzdru.

Obrázek 2 – Letová jednotka DJI OCUSYNC



Toto pouzdro je potřeba opatrně rozšroubovat a vlastní jednotku z pouzdra vyjmout. Jde to až překvapivě dobře. Jednotka je v pouzdře fixována pouze šrouby, takže její vyjmutí není větším problémem. V případě potřeby lze jednotku do pouzdra kdykoliv vrátit pokud by jste ji chtěli použít v rámci instalace, kdy nebudete rozměry tolik řešit.

Výsledek můžete vidět na obrázku č. 3, kde už je „nahatá“ jednotka připravená k instalaci do rámu.

Obrázek 3 – Ocusync Air Unit připravený k instalaci do rámu

Samozřejmě, než se do tohoto úkonu pustíte, musíte si vybrat vhodný rám pro instalaci. To není opět těžký úkol, protože vzhledem k dnešnímu trendu odlehčování a zmenšování rámů, je výběr na trhu poměrně malý. V zásadě hledáme rám, do kterého se vejde konkurenční systém AMIMON Prosight, který je na trhu již poměrně dlouho a pro který je k dispozici několik speciálních rámů. Na našem domácím trhu například rám společnosti ROTORAMA, který je prodáván po názvem CHAMPION nebo americký počin od Anomaly Drones.

 

Obrázek 4 – Vhodné stroje pro instalaci DJI Ocusync



Já jsem si, i s ohledem na váhu, zvolil osvědčený rám IMPULSE RC Alien, který je možné získat ve verzi pro instalaci 5-ti, resp. pro instalaci 6-ti palcových vrtulí. Vzhledem k dosahu systému až 4 kilometry se nabízí zvolit si 6-ti palcovou variantu, kde nejlépe využijete přednosti digitálního přenosu obrazu v kombinaci s delší výdrží stroje. V tomto typu rámu jsem 2 roky provozoval systém AMIMON Prosight k mé plné spokojenost a i přes nesčetné pády i bez větších technických závad.

Obrázek 5 – Vítěz výběru RC IMPULSE Alien

Vzhledem k tomu, že jsem měl k dispozici již postavený 5-ti palcový rám a samozřejmě se mi nechtělo čekat, provedl jsem instalaci do tohoto rámu. Do budoucna určitě proběhne stavba 6-ti palcové verze jako long-range freestyle stroje.

 

Jak na to? Vlastní instalace

Rám tedy máme. Co budeme potřebovat dále? Běžné modelářské vybavení jako je pájka, oboustranná páska, plastové sloupky, šroubováky, instalatérskou pásku, zdrhovačky pro fixaci antén apod. Nebudu se rozepisovat. Nepředpokládám, že nováčci v oboru hned zvolí toto řešení a pro zkušené matadory to nebude problém. Ostatní se můžou obrátit na autorizovaný servis, kde Vám za úplatu instalaci provedou dle vašich preferencí.

Jak už jsem psal výše, díky odstranění hliníkového obalu se celá letová jednotka zmenšila do rozměrů, použitelných pro instalaci. Samozřejmě obnaženou elektroniku je nutné opatřit novým ochranným obalem. K tomu posloužila černá, vodě odolná, instalatérská páska, která elektroniku jednak zafixuje a samozřejmě i dostatečně o
chrání, před případným průnikem vlhkosti. Hlavní argument DJI, proč elektroniku z pouzdra nevyndávat je odvod tepla. Produkce tepla je u digitálních systémů extrémně velká, na druhou stranu je srovnatelná s výkonnými analogovými systémy, jako je například TBS UNIFY PRO, kde se chlazení provádí vlastním letem. Na to jsem vsadil i já. V praktickém použití jsem si vyzkoušel, že moje úvaha byla správná. Systém Ocusync se vypořádá i s poměrně dlouhým upgradem softwaru, který trvá v řádu desítek minut a který musíte čas od času udělat na zemi a bez chlazení. Uvidíme, co se bude dít v létě, ale zatím systém funguje bez problémů. Od výrobce je systém vybaven tepelnou ochranou, která v případě přehřátí omezí výkon koncového stupně a tím sníží i tvorbu zbytkového tepla. V praxi jsem ovšem zatím nezaznamenal, že by mě zvolený způsob instalace nějak omezoval v použití.

Vlastní instalaci letové jednotky jsem provedl fixací mezi sloupky rámu, kde jsem nahradil jeden pár hliníkových sloupků (Alien rám má 4 páry sloupků) sloupky z umělé hmoty, které se běžně používají pro instalaci flight controleru a další elektroniky do těla rámů. Konstrukci rámu to nijak neoslabilo a i po více jak 200 startech stačí šrouby občas zkontrolovat, jestli se vibracemi neuvolnily. Plastové sloupky jsem zvolil i z důvodu případného pádu, aby nedošlo ke zničení jednotky případnou deformací rámu. I přes několik i poměrně drsných blízkých setkání se stromy a zemí, sloupky jsou pořád původní a bez zjevného opotřebení.




 

Ve finální instalaci celá letová část drží na vrchním platě prostřednictvím sloupků, oboustranné pásky, kterou je přichycena přední část letové jednotky k vrchnímu platu a pomocí antén, které jsou tvořeny tvrdým a dobře ohebným drátem.



Obrázek 8 – Finální instalace Ocusync systému na vrchním platu

 

Další postup instalace závisí na tom, zda se rozhodnete pro řízení koptéry využít systém Ocusync nebo zvolíte „standardní“ způsob, například prostřednictvím systému TBS Crossfire. Klasické řízení například prostřednictvím FRSKY není možné z důvodu stejné možných interferencí obrazového a řídícího signálu. Oba jsou totiž přenášeny na frekvenci 2.4 GHz.

Systém Ocusync, jak jsem psal v první části recenze, disponuje kromě obrazového přenosu i systémem pro přenos telemetrie a řídícího signálu a to na stejnou vzdálenost na jakou přenášíte video. Bohužel, použitý protokol PPM zatěžuje celé řešení další latencí, která je už i tak na hranici použitelnosti. Proto jsem zvolil konzervativní variantu a použil jsem long range systém TBS CROSSFIRE, který se mi osvědčil.

V případě, že pro řízení využijete DJI Ocusync budete postupovat se zapojením, jak je uvedeno na následujícím obrázku

 

 

 

 

 

 

 

 

Obrázek 9 – Zapojení DJI Ocusnyc

 

 

V případě, že zvolíte mou nebo podobnou variantu a pro řízení koptéry použijete svůj long range systém, provedete zapojení stejně s výjimkou signálu SBUS, který nebudete do flight controleru  zapojovat.

Co se týká telemetrie, je nabídka co jsme schopni v OSD zobrazit proti analogovému světu velice chudá. Vzhledem k tomu, že já raději vidím, kam letím, než abych znal teplotu regulátorů a otáčky motoru, nevnímám to jako nevýhodu. V současné době umí OSD systému Ocusync zobrazit umělý horizont, polohu koptéry, kvalitu videosignálu, kvalitu řídícího signálu (pokud pro řízení využíváte Ocusync) a napětí pohonné baterie. S dalšími aktualizacemi jsou možnosti OSD neustále rozšiřovány, takže milovníci OSD budou určitě časem dostatečně uspokojeni.

 

Instalace kamery

Instalaci kamery provedete, jak jste zvyklí. Máte možnost mezi bočnice nebo na přiložený držák. Já zvolil druhou variantu a to zejména z obav aby se vibrace neprojevili v obraze.

 


Obrázek 10 – Instalace kamery

 

Kameru jsem umístil do držáku a k rámu ji přilepil kvalitní 3M oboustrannou páskou. Celou instalaci jsem dodatečně pojistil zdrhovačkou. Z praktického používání vím, že oboustranná páska kameru dostatečně odizoluje od vibrací a v případě tvrdší rány zdrhovačky zajistí, aby kamera neopustila koptéru.

Propojení kamery s letovou jednotkou provedete pomocí integrovaného USB 3.0 kabelu.

 

Konečná montáž

Po zapojení a odzkoušení systému jsem udělal finální montáž včetně vytvarování antén do požadovaného úhlu. Antény mají více jak solidní provedení a i přes větší rozměry nepředstavují problém jak při provozu tak při případných pádech.

 

Závěr

Celková hmotnost koptéry se ustálila na hezkých 404g bez pohonné baterie. Letová hmotnost pak v mém případě činí 596g (Dinogy 1550 mAh 4S).

 

Osazení koptéry je běžné:

-          řídící jednotka KAKUTE V2,

-          regulátory DYS 30A,

-          TBS Crossfire, telemetrie smartaudio

-          motory T-motors F 40 II, 2400Kv,

-          vrtule Butter Cutter 5X4X3 nebo CYCLONE 5x4x3

-          pohonná baterie Dinogy 1550mAh 75C.

 

Vzhledem k tomu, že systém umí zaznamenat let v HD rozlišení, neinstaloval jsem žádnou HD kameru. 

V případě, že budete chtít vozit Gopro, připočtěte si k váze ještě držák a vlastní kameru. To už je na pětipalec poměrně velká hmotnost a šestipalec bude v tomto případě jasná volba.

V mém případě mi zatím záznam z Ocusyncu stačí. Po HD kameře se mi trochu stýská, ale nic co bych nepřežil. Preferuji zážitek a ten je jednoduše úchvatný. To co vidíte na youtube kanálu, já vidím v brýlích, samozřejmě s občasnými výpadky obrazu, které se projevují zastavením obrazu. V praktickém provozu to není problém a rychle si na to zvyknete a brzy zjistíte, kde jsou limity systému, přes které už nesmíte jít. Hardcore piloti budou argumentovat tím, že lagování obrazu je problém, ale pro běžné rekreační vyblbnutí to za tu kvalitu obrazu stojí. Za více jak 200 startů už přesně vím, kdy mám mrknout, abych si občasnými lagy zážitek z letu nepokazil J.

To je pro dnešek vše. Pokud Vás zajímají zkušenosti z praktického létání, těšte se na závěrečnou část recenze, která bude tomuto tématu věnována.

 

 

Sdílet tento příspěvek

Komentáře (0)

Nyní žádné komentáře

Nový komentář

Nejnovější příspěvky

Naši partneři